Obsah článku
Před 190 lety spatřila světlo světa nejslavnější česká báseň. Generace literárních vědců se pokoušely rozluštit, co Karla Hynka Máchu k napsání Máje inspirovalo. Odpověď nakonec nenašel žádný profesor — ale muž, který celý život pracoval na železnici.
Syn, otec a chmelová tyč
Rok 1774. Městečko Dubá na dnešním Českolipsku. Jistý Hynek Schiffner zabíjí vlastního otce. Ubije ho chmelovou tyčí, mrtvolu vhodí do skalního úvozu a zakryje ji. Důvod? Otec nechtěl svolit ke svatbě se synovým děvčetem. A celý případ se odehrál v měsíci květnu — v máji.
Zní vám to povědomě? Mělo by. Přesně tenhle příběh — otcovražda z milostných pohnutek — tvoří epický základ Máchova Máje. Jenže než to někdo dokázal, uplynulo téměř dvě stě let.
Železničář s vášní pro archivy
Josef Panáček se narodil v roce 1900. Hned po maturitě nastoupil k Československým státním drahám a železnici zůstal věrný celý život. Svět vlaků, spojů a jízdních řádů ale nebyl jeho jedinou láskou. Panáček miloval historii, literaturu a především bádání v archivech.
Všechno to začalo, když mu bylo devatenáct. Na Mladoboleslavsku se zúčastnil besedy, kde se dozvěděl o jedné z pověstí spojených s Májem. „Začal dílo Máchy studovat,“ vypráví historik Jaroslav Panáček z Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, synovec Josefa Panáčka.
Osud jako by železničáři nahrával. V roce 1920 ho dráhy přemístily do Doks u Velkého rybníku — dnešního Máchova jezera. Přímo do míst, kam Mácha zasadil děj své nejslavnější skladby. Panáček se sice v roce 1925 přestěhoval zpět do Mladé Boleslavi, ale hned po druhé světové válce se do Doks vrátil. A zůstal tam až do smrti.
Nález ve farní pamětnici
Klíčový objev přišel v roce 1962. Josef Panáček našel ve farní pamětnici v Dubé zápis z roku 1774 — latinsky psaný popis otcovraždy. Dubský farář detailně zaznamenal celou událost: Hynek Schiffner zavraždil svého otce, protože mu bránil ve sňatku s milovanou dívkou.
„Strýc ji identifikoval jako podklad, jenž spolu s dalšími vedlejšími motivy posloužil Máchovi jako epický základ skladby,“ říká Jaroslav Panáček.
Josef Panáček zároveň dovodil, jak se Mácha mohl o příběhu dozvědět. Básník se na svých známých toulkách pohyboval krajem mezi hrady Bezdězem, Houskou, Starým Bernštejnem a Ralskem. Dostal se i přímo do Dubé. V Doksech navíc žila rodina otcovrahovy matky a pracoval tam také Máchův přítel Eduard Hindl. I ten mohl básníkovi celý příběh převyprávět.
Proč to nikdo nevěděl dřív?
Máj vyšel v roce 1836 a tehdejší literární svět ho přijal chladně. Od česky psaných děl se očekával osvětový, výchovný a vlastenecký účel. Lyricko-epická skladba plná temných vášní a tragédie tyto požadavky nesplňovala. Dobová kritika dílo nepochopila, Máchu označovali za nihilistu nebo laciného napodobitele lorda Byrona.
Odmítavé přijetí a následně Máchovo předčasné úmrtí — zemřel 6. listopadu 1836, pouhých několik měsíců po vydání Máje — způsobily, že básník zřejmě nikdy nevylíčil skutečnou inspiraci. Celé generace literárních historiků se pak marně pokoušely poodhalit okolnosti vzniku skladby.
A nakonec to nebyl žádný z nich, kdo přinesl rozhodující důkaz. Byl to amatérský badatel, zapálený železničář, který trpělivě pročítal staré farní knihy.
Kniha, která změnila pohled na Máj
Své objevy sepsal Josef Panáček do knihy Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje, která vyšla v roce 1970. Ačkoli byl Panáček jen samoukem bez akademického titulu, jeho závěry dnes literární věda přijímá. O tom, že se Mácha inspiroval skutečnou otcovraždou z kraje, do kterého zasadil děj svého Máje, se dnes nepochybuje.
Josef Panáček zemřel v roce 1973. Celý život strávil mezi vlaky a archivy. Dva světy, které by spolu zdánlivě neměly mít nic společného. A přesto právě tenhle železničář rozluštil záhadu, nad kterou si profesoři lámali hlavu desítky let.
Někdy největší objevy nedělají ti, kdo na to mají diplom. Dělají je ti, kdo na to mají vášeň. Podobně překvapivé příběhy najdete i jinde — třeba tenhle muž dokázal něco, čemu nikdo nevěřil.
Znali jste příběh za vznikem Máje? Podělte se o něj — spousta lidí to netuší.
Zdroje
