Obsah článku
Žádný tablet, žádný YouTube, žádné unboxing videa. Děti, které vyrostly v 80. letech za socialismu, si vystačily s hrstkou hraček – a přesto na ně dodnes vzpomínají s úsměvem. Některé z nich byste v obchodech marně hledali, jiné zažívají překvapivý comeback. Kolik z nich poznáte?
Igráček – československý superhrdina v malém
Pokud jste vyrostli v Československu 80. let, Igráček byl váš Batman, váš Superman i váš Indiana Jones dohromady. Tato drobná figurka z IGRA Lipník nad Bečvou měřila pouhých 8 centimetrů, ale dokázala být hasičem, kosmonautem, rytířem i potápěčem. Stačilo vyměnit doplňky – a z jednoho Igráčka byl úplně nový hrdina.
Zajímavé je, že Igráček se vyráběl od roku 1976 a za svou existenci vzniklo více než 200 různých variant. Mnozí sběratelé dnes za kompletní sady s původním balením platí tisíce korun. Pokud máte doma v krabici na půdě původní kusy v dobrém stavu, možná sedíte na malém pokladu.
Gumový medvídek a další zvířátka z Gumy Zubří
Kdo neměl alespoň jednoho gumového medvídka, pejska nebo koníka, jako by v 80. letech nebyl. Zvířátka z Gumy Zubří měla specifický pach, který si pamatuje každý, kdo je držel v ruce. Měkká, ohebná, prakticky nezničitelná – přežila koupel, pád z balkonu i zuby domácího psa.
Tyto hračky neměly žádnou elektroniku, nevydávaly zvuky, neblikaly. A přesto s nimi děti dokázaly trávit hodiny. Vymýšlely příběhy, stavěly z kostek domečky a gumová zvířátka v nich žila svůj vlastní život. Dnešní rodiče, kteří řeší screen time svých dětí, by nad tím možná měli zapřemýšlet.
Skládací dalekohled a kapesní hry z Tuzexu
Některé hračky měly zvláštní status – byly z Tuzexu. A tím pádem byly automaticky lepší než cokoliv, co šlo koupit v běžném hračkářství. Malé kapesní hry na baterie, ve kterých jste chytali vajíčka nebo skákali přes překážky, byly pro děti ze socialismu něco jako dnes nejnovější herní konzole.
Kdo neměl přístup k bonům, musel se spokojit s československou alternativou. A i ta měla své kouzlo. Skládací dalekohled, magnetická rybička na prut, plastové puzzle s patnácti čtverečky, které jste posouvali a snažili se složit obrázek – to vše patřilo k základní výbavě dětského pokoje.
Člověče, nezlob se – hra, která testovala rodinné vztahy
Žádná stolní hra nevyvolala tolik emocí jako Člověče, nezlob se. V každé rodině existoval minimálně jeden exemplář s ošoupanými figurkami a deskou polepenou izolepou. Pravidla znal každý. A každý také znal ten pocit, když vám soupeř vyhodil figurku těsně před cílem.
Vedle Člověče se hrály Dostihy a sázky, Monopoly v různých podomácku vyrobených verzích a samozřejmě karty – Černý Petr a Prší. Společenské hry byly středobodem večerů, protože televize vysílala jen dva programy a po desáté hodině byl klid.
Stavebnice Merkur a Seva
Zatímco na Západě děti stavěly z Lega, československé děti měly Merkur a Sevu. Merkur s kovovými díly a šroubky byl snem každého kluka – a nejedné holky. Z jedné krabice jste mohli postavit jeřáb, auto, kolotoč nebo cokoliv, co vám fantazie dovolila. Problém byl jediný: vždycky vám chyběl ten jeden šroubek.
Seva byla plastová alternativa, jakýsi československý odpověď na Lego. Díly do sebe nezapadaly tak elegantně, ale kreativitu to nikterak nebrzdilo. Naopak – nutnost improvizovat děti učila přemýšlet jinak. A to je dovednost, kterou žádná aplikace na tabletu nenaučí.
Švihadlo, guma a míček – hračky, které nestály skoro nic
Ne všechny legendární hračky musely stát peníze. Gumičkování – skákání přes nataženou gumu – bylo fenoménem, který ovládl každé sídliště. Dvě holky držely gumu na kotnících, třetí skákala. A postupně se guma posouvala výš – ke kolenům, k pasu, k podpaží. Kdo zvládl nejvyšší úroveň, byl králem dvorku.
Míček na gumičce přilepený k prstovému poutku, skákací panák nakreslený křídou na chodníku, kuličky do důlků v zemi – to všechno byly hry, které nevyžadovaly nic víc než kousek volného prostoru a pár kamarádů. Dnes, kdy skrytý obraz vidí jen 1 z 10 lidí, protože trávíme čas u obrazovek, se zdá skoro neuvěřitelné, kolik hodin děti dokázaly strávit venku s tak prostými věcmi.
Panenka Hamiro a „westovky“
Panenky Hamiro byly české Barbie – jenže s krátkýma nohama a účesem, který vzdoroval gravitaci i logice. Přesto je holky milovaly. Šily jim šatičky z odstřižků látek, stavěly jim domečky z krabic od bot a vymýšlely jim životní příběhy, které by zahanbily i autory telenovel.
A pak tu byly takzvané „westovky“ – plastové figurky kovbojů a indiánů. Celé armády stály na poličkách dětských pokojů a sváděly bitvy, které trvaly celé odpoledne. Někdy se přidali i vojáčci. Někdy i Igráček. V dětské fantazii neexistovaly žánrové hranice.
Proč na ně vzpomínáme s takovou láskou?
Není to jen nostalgie. Hračky z 80. let měly něco, co dnešním často chybí – nutily děti používat představivost. Nebyly interaktivní, nemluvily, nesvítily. Byly to jen kusy plastu, kovu nebo gumy. Ale právě proto s nimi šlo dělat cokoliv.
Mimochodem, podobnou nostalgii v nás vyvolávají i chutě z dětství. Vzpomínáte třeba na chalvu? Tento zapomenutý hit socialismu se dnes vrací do obchodů a překvapuje svými účinky.
Psychologové říkají, že hračky, se kterými si dítě musí „poradit samo“, rozvíjejí kreativitu a emoční inteligenci mnohem účinněji než sebesofistikovanější elektronická hračka. Děti z 80. let se zkrátka naučily bavit se samy – a to je dar, který jim zůstal do dospělosti.
Máte je ještě schované?
Pokud jste při čtení tohoto článku pocítili nutkání zavolat rodičům a zeptat se, jestli náhodou nemají na půdě krabici se starými hračkami – nejste sami. Mnozí lidé dnes staré Igráčky, Merkury a stolní hry vyhledávají na bazarech a inzertních serverech. Nejen ze sběratelských důvodů, ale prostě proto, že chtějí svým dětem ukázat, s čím si hráli oni.
A víte co? Ty děti to většinou baví. Protože dobrá hračka nepotřebuje baterie. Potřebuje jen trochu fantazie. A té měly děti v 80. letech na rozdávání.
Svět se od té doby změnil k nepoznání. Biolog varuje před invazní sršní, celebrity řeší nečekané problémy – třeba Sámer Issa se bojí jen jedné věci – a svět je složitější místo, než býval. Ale stačí vzít do ruky starého gumového medvídka, přivonět k němu a na okamžik jste zase na koberci v dětském pokoji. A všechno je v pořádku.
