Obsah článku
Když se před dvěma lety v Česku objevila asijská sršeň, média i veřejnost se bouřili. Jenže podle invazního biologa Jana Pergla z Botanického ústavu Akademie věd je sršeň jen viditelná špička ledovce. Na naše zahrady, pole i louky se tiše šíří desítky nepůvodních organismů, o kterých většina lidí nemá tušení — a některé z nich dokážou změnit krajinu k nepoznání.
Sršeň přitáhla pozornost. To ostatní ji ale zaslouží víc
Pamatujete si na vlnu zpráv o asijské sršni? Lidé posílali fotky, sdíleli varování na sociálních sítích, volali hasiče. Reakce veřejnosti byla nebývalá. „Kdyby takhle reagovala na všechny invazní potvory, tak by to bylo úžasné,“ komentuje to biolog Jan Pergl, který se invazním druhům věnuje profesionálně. A má k tomu pádný důvod — zatímco sršeň je viditelná a budí strach svou velikostí, skutečné škody páchají organismy, kterých si běžný zahrádkář ani nevšimne.
Invazní druhy nejsou žádná novinka. Ale tempo, jakým přibývají a šíří se, se za poslední dekádu dramaticky zrychlilo. Svou roli hraje globální obchod, cestování a zejména klimatická změna. Oteplování otevírá dveře druhům, které ještě před deseti lety v našich podmínkách nepřežily zimu.
Bolševník a křídlatka: staří známí, stále neporažení
Bolševník velkolepý zná téměř každý — obří rostlina, která způsobuje bolestivé popáleniny a puchýře. Pergl ho chodí likvidovat osobně, testuje jarní zásahy herbicidem a motyčkou přerušuje kořeny. A přesto se bolševník drží. „Je to jasný příklad,“ říká biolog, ale hned dodává, že existují horší případy.
Křídlatka japonská a její příbuzné druhy patří mezi nejdestruktivnější invazní rostliny na světě. Její kořeny pronikají do základů domů, narušují kanalizaci, praskají asfalt. Když na jaře zmrzne po časných mrazících, vypadá přešle — ale to je jen dočasný klid. Jakmile se oteplí, roste tempem, které původní vegetace nemá šanci konkurovat.
A pak je tu akát, o kterém se veřejnost prakticky nemluví. Přitom jeho dopady na ekosystém jsou zásadní. Váže dusík a mění chemické složení půdy, čímž zcela přetváří podmínky pro ostatní rostliny. V údolí Vltavy nebo Berounky ho najdete na obrovských plochách. Pergl upozorňuje, že situace není černobílá — v zemědělské krajině může akát plnit i pozitivní funkci. Ale v chráněných územích dokáže vytlačit vše původní.
Husice nilská a další živočichové, kteří zabírají teritorium
Nejde jen o rostliny. Husice nilská se v posledních letech rychle šíří po českých vodních plochách a svou agresivitou vytlačuje původní ptačí druhy. V ohrožení neváhá zaútočit ani na člověka. Na rozdíl od sršně, která se dostala do médií, o husici nilské se píše málo — přitom její dopad na biodiverzitu může být v dlouhodobém horizontu mnohem závažnější.
Podobný případ představují severoamerické raci, kteří přenášejí račí mor a decimují populace našeho původního raka říčního. Nebo norek americký, který se po útěcích z kožešinových farem rozšířil podél vodních toků a ohrožuje hnízdění vodních ptáků.
Co přijde s oteplováním: pohled do Maďarska jako do křišťálové koule
„Velkou roli bude hrát oteplování. Když pojedete na dovolenou přes Maďarsko, uvidíte, jak je brutálně zarostlé,“ upozorňuje Pergl. A právě Maďarsko může sloužit jako varování. Krajina tam na mnoha místech ztratila svůj původní charakter pod náporem nepůvodních druhů, kterým vyhovuje teplejší klima.
Česko je zatím o několik stupňů chladnější, ale trend je jasný. Každý rok, kdy průměrná teplota stoupne byť o desetinu stupně, znamená nové možnosti pro druhy, které u nás dosud nemohly přezimovat. Některé teplomilné invazní rostliny už testují své limity v nejteplejších oblastech jižní Moravy a Polabí.
Mezi kandidáty na příští vlnu patří například ambrózie peřenolistá — silný alergen, který v Maďarsku a na Balkáně trápí miliony lidí. Nebo octomilka Suzukii, drobná muška napadající zralé ovoce přímo na stromech, která se už v Česku lokálně vyskytuje a zahrádkářům dokáže zničit celou úrodu třešní či malin.
Proč na invazní druhy nefunguje jednoduchý recept
Laická představa bývá prostá: najít a zničit. Jenže invazní biologie tak jednoduše nefunguje. „Nechci být za toho, který říká všechno zničit. Rozhodoval bych se podle kontextu,“ vysvětluje Pergl. Některé nepůvodní druhy se staly součástí krajiny natolik, že jejich plošná likvidace by nadělala víc škody než užitku.
Klíčem je pochopení, proč jsou invazní druhy tak úspěšné. Dostaly se sem bez přirozených nepřátel, bez společné evoluční historie s místními organismy. Nemají konkurenci, nemají parazity, nemají predátory. To jim dává obrovskou výhodu. A právě hledání těchto vztahů — a případná biologická kontrola pomocí cíleně zavedených přirozených nepřátel — je jedním ze směrů moderního výzkumu.
Co můžete udělat na vlastní zahradě
Každý zahrádkář se může stát součástí řešení. Prvním krokem je naučit se rozpoznat nejběžnější invazní druhy. Bolševník, křídlatku, pajasan žláznatý nebo netýkavku žláznatou poznáte snadno — stačí si projít databázi na stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny.
Pokud na své zahradě nebo v okolí takový druh objevíte, neignorujte ho. Mladé rostliny křídlatky se dají vytrhnout. Bolševník je třeba vykopat s kořenem a přerušit ho minimálně 10 cm pod zemí. Pajasan — strom, který se šíří jako plevel — je nejlepší řešit injektáží herbicidu do kmene.
A hlavně: nekupujte a nesázejte rostliny, o kterých nevíte, odkud pocházejí. Řada invazních druhů se do přírody dostala právě ze zahrad, kde je lidé pěstovali jako okrasné. Víte, že termograf dokáže odhalit rakovinu prsu dříve než mamograf? Podobně jako u prevence zdravotních problémů platí i u invazních druhů: čím dříve zakročíte, tím snáze problém zvládnete.
Tichá proměna, kterou většina lidí přehlíží
Česká příroda se mění. Pomalu, ale nezadržitelně. Není to tak dramatické jako záběry tornáda nebo povodní, a proto to nevyvolává okamžitou reakci. Jenže právě v tom spočívá nebezpečí — než si většina lidí všimne, že se krajina kolem jejich chalupy změnila, může být pozdě.
Asijská sršeň byla v tomto smyslu paradoxně užitečná. Ukázala, že když veřejnost o problému ví, dokáže reagovat rychle a efektivně. Teď je potřeba stejnou energii nasměrovat i na méně fotogenické, ale o to zákeřnější hrozby. Protože zatímco sršeň bodne a bolí hned, invazní rostliny a živočichové pracují tiše — a o to je jejich dopad trvalejší. Sámer Issa se bojí jen JEDNÉ věci. Fanoušci na to přišli příliš pozdě — a přesně tak pozdě často přicházejí i zásahy proti invazním druhům.
Zdroje
