Obsah článku
V červenci 1937 zmizela nad Pacifikem žena, která přepisovala dějiny letectví. Její tělo nikdy nenašli, vrak letadla nikdy nevyplavil oceán. A po téměř devíti dekádách se objevují stopy, které naznačují, že Amelia Earhart možná nespadla do moře.
Dvě minuty ticha v rádiu. Pak nic. Poslední zachycená zpráva z paluby letadla Amelie Earhart zněla zoufale – oznamovala, že dochází palivo a posádka nevidí zem. Bylo 2. července 1937 a svět právě ztratil jednu z nejodvážnějších žen své doby. Co přesně se stalo v následujících minutách a hodinách, zůstává jednou z největších záhad 20. století.
Holka, která nechtěla poslouchat pravidla
Amelia Mary Earhart se narodila 24. července 1897 v Kansasu. Její matka ji vychovávala netradičně – podporovala dceru v tom, co tehdejší společnost považovala za „nevhodné pro dívky“. Lezení po stromech, průzkum okolí, dobrodružství. Žádné korzetky a vyšívání.
Dětství ale nebylo idylické. Otec propadl alkoholu, manželství rodičů se rozpadlo a rodina přišla o většinu majetku. Amelia vystřídala několik škol. Po první světové válce pracovala jako ošetřovatelka v Torontu, kde se starala o zraněné piloty. A právě jejich příběhy v ní zažehly plamen, který už nikdy neuhasl.
V roce 1920 absolvovala svůj první vyhlídkový let. Trvalo pouhých deset minut, než se rozhodla – bude létat. O rok později získala pilotní průkaz jako jedna z prvních Američanek. Na hodiny si vydělávala, čím se dalo. A pak si koupila svůj první letoun – žlutý dvouplošník Kinner Airster, kterému přezdívala „Kanárek“.
Rekordy, které měnily svět
Už v roce 1922 s Kanárkem vystoupala do výšky přes 14 000 stop – zhruba 4 270 metrů. Žádná žena se nikdy předtím nedostala tak vysoko. Amelie ale nestačilo být „nejvýš“. Chtěla být „nejdál“.
Průlom přišel, když Charles Lindbergh jako první člověk přeletěl Atlantik. Organizátoři hledali ženu, která totéž zvládne alespoň jako pasažérka. Vybrali Amelii. A ta si z toho udělala odrazový můstek k něčemu mnohem většímu – solo přeletu Atlantiku.
Původně mířila do Paříže, stejně jako Lindbergh. Během letu ale čelila námraze, husté mlze a poruchám přístrojů. Po téměř patnácti hodinách přistála na pastvině u městečka Culmore nedaleko Londonderry v Severním Irsku. Farmář, který ji uviděl vystupovat z letadla, prý zůstal stát s otevřenou pusou. Amelia se stala celosvětovou celebritou přes noc.
Jenže jí to nestačilo. Létání bylo její droga. A droga vyžadovala stále silnější dávky. Podobně jako příběhy lidí, kteří se ocitli tváří v tvář smrti a přežili jen díky neuvěřitelné shodě okolností, i Ameliin osud se točil kolem momentů, kdy se všechno mohlo zlomit na jednu nebo druhou stranu.
Poslední let: Z Kalifornie kolem světa
V roce 1937 se Amelia rozhodla obletět celou zeměkouli. Se svým navigátorem Fredem Noonanem odstartovali z Kalifornie a postupně překonávali etapu za etapou. Let šel podle plánu. Zpočátku.
Poslední úsek vedl z Nové Guineje na Howlandův ostrov – malý kousek souše uprostřed Pacifiku, kde měli dotankovat. Howland je tak malinký, že ho z výšky snadno přehlédnete. Má rozlohu necelé dva kilometry čtvereční. Jako najít poštovní známku na fotbalovém hřišti.
Pobřežní stráž USA čekala s rozsvícenými světly. Rádiový kontakt probíhal, ale byl přerušovaný a slabý. Amelia hlásila, že nevidí ostrov. Hlásila, že dochází palivo. A pak – ticho.
Spojené státy zahájily největší pátrací akci v dějinách námořnictva. Devět lodí a šedesát šest letadel prohledávalo obrovskou oblast Pacifiku. Šestnáct dnů. Nic. Ani kus trupu, ani skvrnu oleje na hladině, ani stopy po posádce.
Tři teorie – a každá má své trhliny
Nejrozšířenější vysvětlení zní prostě: letadlo minulo ostrov, došlo palivo a stroj se zřítil do oceánu. Pacifik je v těch místech hluboký přes pět kilometrů. Vrak by ležel v naprosté tmě na dně, kam se běžná technika nedostane. Tato verze je logická, ale chybí jí jakýkoli fyzický důkaz.
Druhá teorie říká, že Earhart a Noonan nouzově přistáli na neobydleném korálovém atolu Nikumaroro, dříve zvaném Gardner Island. V roce 1940 tam koloniální úředník skutečně našel lidské kosti, ale tehdejší analýza byla nepřesná a kosti se ztratily. Pozdější přezkoumání měření naznačilo, že mohly patřit ženě Ameliiny postavy. Na atolu se také našly předměty, které by mohly pocházet ze 30. let – kousek plexiskla, zrcátko, zbytky obuvi.
A pak je tu třetí verze. Ta nejkontroverznější.
Fotografie, která vyvolala bouři
V roce 2017 se objevila černobílá fotografie z archivu americké Národní knihovny. Na snímku pořízeném údajně na Marshallových ostrovech jsou zachyceny dvě postavy – žena zády ke kameře s krátkým sestřihem a muž, jehož rysy připomínají Freda Noonana. Na molu za nimi stojí loď vlekoucí něco, co vypadá jako letadlo.
Zastánci této teorie tvrdí, že Amelia přistála nebo havarovala v oblasti Marshallových ostrovů, které tehdy kontrolovalo Japonsko. Japonci ji prý zajali, převezli na ostrov Saipan a uvěznili. Důvod? Podezření ze špionáže pro americkou vládu.
Někteří obyvatelé Marshallových ostrovů dokonce po desetiletí vyprávěli příběhy o „americké letkyni“, kterou viděli jejich prarodiče. Svědectví jsou ale obtížně ověřitelná a fotografie z archivu byla později zpochybněna – japonský blogger tvrdil, že snímek vznikl už v roce 1935, tedy dva roky před Ameliiným zmizením.
I tak ale tato teorie odmítá zemřít. Podobně jako příběhy, které šokují svou neočekávaností, i verze o japonském zajetí má v sobě něco, co lidskou mysl prostě nepustí.
Proč nás Amelia fascinuje dodnes
Na příběhu Amelie Earhart je zvláštní jedna věc. Nebyla nejlepší pilotkou své doby. Technicky ji převyšovaly jiné ženy, třeba Louise Thadenová nebo Jacqueline Cochranová. Ale Amelia měla charisma, odvahu a načasování. Stala se symbolem doby, kdy ženy začínaly dobývat území vyhrazená mužům.
Její zmizení tento symbol ještě posílilo. Nedokončený příběh je silnější než jakýkoli happy end. Lidský mozek nesnáší otevřené otázky – a právě proto se k záhadě Amelie Earhart vracíme znovu a znovu. Každá generace přichází s novými nástroji. Podmořské sonary, satelitní snímky, analýza DNA z kostí nalezených na Nikumaroro.
Jen v posledních pěti letech vyslaly k domnělému místu havárie minimálně tři výpravy s nejmodernějšími podmořskými drony. Žádná zatím nepřinesla definitivní odpověď.
Jedna věc je jistá
Ať už Amelia skončila na dně Pacifiku, na opuštěném atolu, nebo v japonské cele – její příběh změnil letectví i postavení žen ve společnosti. Před ní se na pilotky dívali jako na podivínky. Po ní jako na hrdinky.
Mimochodem – víte, že Amelia před svým posledním letem napsala manželovi dopis, ve kterém stálo: „Vím, že jsou rizika. Chci to udělat, protože to chci udělat.“ Žádné vysvětlování, žádné omluvy. Prostě šla a letěla.
Co myslíte vy? Leží její letadlo na dně oceánu, nebo se skutečně stalo něco, o čem se oficiální historie bojí mluvit? Napište do komentářů – a pokud vás tenhle příběh zasáhl, sdílejte ho dál. Zasluhuje si to.
Zdroje
