Obchodní návyky a zvyklosti za socialismu se značně lišily od dnešního standardu. V Československu, kde až do roku 1993 neexistovaly supermarkety, se lidé museli spoléhat na samoobsluhy a pultové prodejny. První samoobsluha byla otevřena v červnu 1955 na Žižkově a přinesla revoluční změnu – zákazníci si mohli zboží vybírat a nakupovat sami, což byla v té době novinka.
Fronty na nedostatkové zboží
S rozvojem panelové výstavby v šedesátých a sedmdesátých letech se samoobsluhy staly centrem každodenního života. Nejenže zde lidé nakupovali, ale také se setkávali a diskutovali o aktuálních událostech. Častým jevem byly fronty na nedostatkové zboží, jako byly banány, pomeranče nebo mandarinky, které byly k dostání většinou jen před Vánocemi. Mít přístup k lepším produktům, jako byly exotické ovoce nebo kvalitní uzeniny, vyžadovalo mít přátele mezi prodavačkami – což znamenalo přístup k podpultovkám.
Vůně čerstvé kávy a mléko v pytlíku
V obchodech bylo možné cítit charakteristickou vůni čerstvé kávy. Káva značky Standard byla zrnková a po zaplacení si ji každý v mlýnku, který stál za kasami, sám umlel. Další typický produkt z té doby bylo mléko v pytlíku, kterému se říkalo igelitové vemeno a které občas prasklo ještě než jste ho zaplatili.
Výběrové potraviny a Tuzex
Dalším typem obchodu byl takzvaný ESO, kde se prodávaly výběrové potraviny. Tyto prodejny se nacházely pouze ve větších městech a nabízely exkluzivnější zboží, na které si průměrný občan nemohl dovolit denně utrácet. Zvláštní kategorií byl Tuzex, obchod tuzemského exportu. Jednalo se o síť obchodů, kde se za valuty zahraničních měn nebo tuzexové poukázky dalo nakoupit i zboží ze západních zemí, které v běžné distribuci nebylo možné sehnat.
Takto vypadaly obchody za socialismu. Byly to doby, kdy regály nebyly plné a výběr byl omezený, ale lidé si našli způsoby, jak se s těmito obtížemi vypořádat.
