Branná výchova byla nedílnou součástí školní výuky v období komunismu a vyvolává vzpomínky u těch, kteří chodili do školy v 70. a 80. letech. Po revoluci v listopadu 1989 byl tento předmět zrušen, ale dodnes si ho mnozí pamatují jako součást svého dětství. Plynové masky, igelitové pytlíky na nohou a různé nácviky byly běžnou součástí školního života.
Vzpomínky na brannou výchovu
Brannou výchovu absolvovaly všechny děti, které chodily do školy v období komunismu. K neodmyslitelným aktivitám patřilo například nasazování plynových masek, práce s gumovými replikami granátů nebo střílení ze vzduchovky. Důležitou součástí byly i různé branné soutěže jako „Partyzánský samopal“, kde se děti učily základní orientaci v přírodě, házely gumovými granáty a absolvovaly fyzické aktivity.
Jan Krucký, ročník 1971, vzpomíná: „Pamatuju si, jak jsme házeli kriketovými míčky místo gumových granátů. Zdálo se mi, že čím blíž k roku 1989, tím se používání gumových replik granátů snižovalo.“
S nácviky, které měly připravit děti na případný chemický či jaderný útok, se pojily igelitové pytlíky a pláštěnky. Když došlo k výbuchu, děti měly zalehnout s nohama směrem k epicentru. To se často stávalo terčem školních vtipů.
Plynové masky jako symbol branné výchovy
Plynové masky se staly jedním z nejvýraznějších symbolů branné výchovy. Mladší děti používaly masky s chobotem, kde se filtr schovával do brašny, kterou nosily přes rameno. Starší děti měly již masky bez chobotu. Tyto masky byly dostupné ve skladech civilní obrany až do listopadu 1989.
Historie a širší kontext branné výchovy
Branná výchova byla více než jen školní povinnost – byla součástí přípravy na život v polovojenské společnosti a fungovala na základě přísné disciplíny. V roce 1966 vytyčil 13. sjezd KSČ zásady branné výchovy, která se nejprve stala součástí tělesné výchovy, ale později byla zavedená jako samostatný předmět.
Zásady branné výchovy po roce 1968
Po okupaci Československa v roce 1968 a následné normalizaci byly zásady branné výchovy znovu upraveny. V roce 1971, za vlády Gustáva Husáka, došlo k posílení tohoto předmětu ve školách. Branná výchova se stala povinnou pro všechny žáky a studenty.
Branná výchova ve škole a společnosti
Branná výchova měla připravit děti nejen fyzicky a morálně, ale i učit ovládat bojovou techniku a správně reagovat na krizové situace. Spolu se školou se do výuky zapojily i další organizace jako armáda, pionýrská organizace nebo Svazarm. Cílem bylo vychovat generaci, která by byla připravená na případnou agresi a byla schopná se bránit.
I když branná výchova zmizela ze školních osnov po roce 1989, zůstává součástí vzpomínek mnoha lidí, kteří ji zažili jako součást svého školního života.
