Během socialismu si maminky přály krásné a moderní kočárky, ale jejich možnosti byly často omezené. Připomeňme si, jak vypadaly kočárky, které vozily i Husákovy děti.
Výroba kočárků za socialismu
Po Vítězném únoru 1948 se začaly měnit i výrobní procesy, včetně těch pro dětské kočárky. Veškerá produkce kočárků se soustředila do mělnické firmy Liberta, která v 50. letech představila tzv. „kukaně“ – nízké, široké kočárky. Později přišly na řadu známé osmipéráky, které se vyznačovaly hranatým tvarem. Od roku 1963 se v Mělníku začaly vyrábět skládatelné vaničky, což byla novinka, která usnadnila život mnoha maminkám.
„Na starých fotkách, kde jsem malá v kočárku, je vidět moje máma a táta, jak stojí pyšně u bílé vaničky na malých kolech,“ vzpomíná Ivana Sýkorová z Karlových Varů.
Praktické inovace a estetické změny
Ve druhé polovině 60. let kočárky postupně nabývaly na výšce. Tento trend měl svůj praktický důvod – s rostoucím počtem automobilů přibylo výfukových plynů, a tak vyšší kočárky měly chránit miminka před škodlivinami.
V 70. letech, během éry normalizace, se kočárky začaly vyrábět v pestrobarevných provedeních. Žluté, červené, zelené i modré kočárky se staly běžným jevem. Ačkoli si byly designově velmi podobné, odlišovaly se hlavně barevným provedením.
Touha po zahraničních značkách
Československé maminky však snily i o jiných modelech, hlavně o luxusních kočárcích značek Stegner nebo Zekiwa z NDR. Tyto kočárky, někdy vybavené proutěnými korbičkami, byly dostupné za 400–500 východoněmeckých marek, což vycházelo na přibližně 1200–1500 Kčs. Ivana Sýkorová vzpomíná, že svou dceru vozila v kočárku Zekiwa, který později prodala za 1000 Kčs, čímž se část investice vrátila.
Na srovnání – nový kočárek značky Liberta stál v té době kolem 700 Kčs (omyvatelný povrch) nebo 900 Kčs (manšestrová varianta).
80. léta a kočárky s okénky
V 80. letech byly velmi populární kočárky s okénky, které se daly koupit v Tuzexu nebo z druhé ruky. Jejich cena byla ale vysoká, okolo 2000 Kčs, i když šlo o použité kočárky. V této době se začaly objevovat i trojkombinace – hluboký kočárek, sporťák a taška do auta. Ty však byly těžké a mnohdy nepraktické, což vedlo k tomu, že mnoho maminek dalo přednost lehkým skládacím golfkám. Golfky s malými kolečky byly vratké, ale jejich hlavní výhodou byla snadná přenositelnost a skladnost.
Kreativita rodičů v době nedostatku
Socialistická éra s sebou nesla i nedostatek doplňků pro děti, a tak mnoho rodičů využívalo svou kreativitu. Peřinky do kočárků byly často ručně vyšívané, ušité z kanafasu nebo pletené či háčkované z vlny. V obchodech se sice daly koupit různé hračky, ale doplňky a kvalitní vybavení byly často na maminkách a jejich šikovnosti.
Závěr
Historie kočárků sahá daleko do minulosti. První sériová výroba začala v roce 1840, kdy britský továrník Lewenson zahájil produkci kočárků. V Česku měly socialistické kočárky svou jedinečnost – ať už šlo o barevné Liberty nebo luxusní zahraniční modely, každá generace maminek si ty své pamatuje.
Dnešní moderní kočárky jsou nesrovnatelně komfortnější, ale vzpomínky na ty socialistické v sobě nesou dávku nostalgie.
