Obsah článku
Ušní maz většina z nás vnímá jako nepříjemnost, které se chce zbavit co nejrychleji. Ve skutečnosti jde ale o mazivo s důmyslnou ochrannou funkcí – a jeho barva, konzistence i zápach mohou ledacos napovědět. Někdy je to jen otázka genetiky, jindy jde o signál, který stojí za pozornost.
Žlutá, oranžová, světle hnědá – to je normál
Ušní maz, odborně označovaný jako cerumen, vzniká ve zvukovodu kombinací sekretů dvou typů žláz, odumřelých kožních buněk a drobných nečistot zachycených zvenku. Zdravé ucho si s ním poradí samo – maz se přirozeně posouvá směrem ven a ucho se tak do značné míry čistí bez cizí pomoci.
Nejběžnější jsou žluté až oranžové nebo světle hnědé odstíny. U lidí evropského a afrického původu převažuje takzvaný mokrý typ mazu, který je lepkavý a může mít výraznější oranžový nádech. Sám o sobě není důvodem k jakýmkoli obavám.
Existuje ale i suchý typ – světlejší, šedavý a spíše drobivý. Ten je výrazně častější u lidí východoasijského původu a jeho výskyt souvisí s genem ABCC11, který mimochodem ovlivňuje i intenzitu tělesného pachu.
Tmavý maz ještě neznamená problém
Výrazně ztmavlý, tmavě hnědý nebo skoro černý maz není automaticky varovným signálem. Nejpravděpodobnějším vysvětlením bývá prostý věk – maz, který se déle hromadil ve zvukovodu, postupně tmavne.
Pozor si dejte tehdy, když se tmavé zbarvení objeví náhle a zároveň přibydou jiné obtíže. Červenohnědý nebo krvavý maz může například napovídat na poranění zvukovodu. Klíčové je sledovat doprovodné příznaky: bolest, výtok z ucha nebo náhlé zhoršení sluchu jsou signály, se kterými se vyplatí navštívit lékaře.
Nazelenalý maz si zaslouží pozornost
Pokud si všimnete zelenavého nádechu, může to ukazovat na infekci spojenou s přítomností hnisu. V takovou chvíli je nejhorší, co můžete udělat, sahání po vatové tyčince nebo jiném nástroji – tím se problém jen prohlubuje. Při bolesti, výtoku nebo zápachu by měla být první zastávkou ordinace ušního lékaře.
Co prozradí zápach
Určitý vlastní pach ušní maz normálně má. Všímat si ale stojí náhlé změny nebo výrazně silnějším nepříjemným zápachem – ten může provázet infekci ve zvukovodu.
Vědci ale zkoumají vůni ušního mazu i z méně obvyklého důvodu. U některých vzácných metabolických poruch se v těle hromadí specifické látky, které se mohou prosadit i v mazu. Příkladem je nemoc javorového sirupu – vzácná porucha metabolismu, při níž lze v mazu detekovat molekulu zvanou sotolon, která je zodpovědná za typický sladký zápach.
Vědci zkoumají maz jako diagnostický materiál
Brazilský výzkumný tým v roce 2019 analyzoval vzorky ušního mazu od pacientů s různými druhy rakoviny a od zdravých dobrovolníků. Identifikoval 27 těkavých organických sloučenin, jejichž vzájemné poměry se mezi skupinami lišily. Jde o výzkum stále v raných fázích – rozhodně nejde o nástroj pro domácí diagnostiku, ale o slibný směr pro vývoj neinvazivních vyšetřovacích metod.
Vědci se také v minulosti zabývali možnou vazbou mezi typem ušního mazu a rakovinou prsu. Některé studie naznačily určitou souvislost, rozsáhlejší výzkumy ji ale nepotvrdily. Je tedy důležité rozlišovat mezi vědeckým výzkumem mazu jako potenciálního diagnostického materiálu a zjednodušeným tvrzením, že barva mazu prozradí konkrétní diagnózu – to zatím možné není.
Parkinson, Alzheimer, cukrovka – co dalšího vědci hledají
Výzkum jde ještě dál. Vědci zkoumají, zda by chemické složení ušního mazu mohlo přinést informace o cukrovce, srdečních onemocněních nebo neurodegenerativních chorobách včetně Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci. U pacientů s Ménièrovou chorobou byly například zjištěny nižší hladiny tří mastných kyselin v porovnání se zdravými lidmi.
Logika za tím stojí: ušní maz je bohatý na lipidy a určité látky se v něm mohou postupně usazovat. Mohl by tak fungovat jako jakýsi dlouhodobý chemický záznam toho, co se v organismu odehrává – a právě to vědci chtějí v budoucnu využít.
Vatová tyčinka dělá víc škody než užitku
Bez ohledu na to, jakou barvu váš maz má, lékaři jednohlasně odrazují od pravidelného čištění zvukovodu vatovými tyčinkami. Místo aby maz odstranily, obvykle ho zatlačují hlouběji a mohou způsobit vznik mazové zátky nebo podráždit citlivou kůži zvukovodu.
Zdravé ucho potřebuje jen pravidelné omytí vnější části – zbytek si obstará samo. K lékaři je vhodné zamířit při bolesti, krvácení, výtoku, výrazném zápachu nebo náhlém zhoršení sluchu. Žádný jiný zásah do hloubky zvukovodu si doma neprovádějte.
