Obsah článku
Změny osobnosti, potíže s hledáním slov nebo bloudění v dobře známém prostředí – to jsou příznaky, které mohou předcházet demenci dřív, než se vůbec objeví výraznější problémy s pamětí. Neurolog Mimoun Azizi z německé nemocniční sítě Klinikverbund Südwest upozorňuje, že zapomnění je jen jednou z tváří tohoto onemocnění, a zdaleka ne vždy tou první.
Proč první příznaky demence tak snadno uniknou pozornosti
Většina lidí si pod slovem demence představí především zapomínání – ztracené klíče, zapomenuté jméno souseda, nevybavení si nedávné události. Jenže nemoc může mozek zasáhnout v různých oblastech, a podle toho, která část je poškozena jako první, vypadají i rané příznaky úplně jinak.
Právě proto se stává, že změny, které by jinak vzbudily pozornost, rodina i lékař přičtou stáří, stresu nebo špatné náladě. Mezitím ale obtíže tiše sílí.
Jaké příznaky mohou přijít ještě před výpadky paměti
Azizi mezi varovné signály řadí narůstající problémy s hledáním správných slov uprostřed věty, neschopnost zvládnout činnosti, které člověk celý život dělal automaticky, a ztrátu orientace v prostorách, které mu jsou důvěrně známé.
Zvláštní kapitolou je frontotemporální demence, o které britská zdravotní služba NHS píše jako o formě, jež jako první zasáhne osobnost a společenské chování. Postižené oblasti mozku totiž řídí právě to, jak se člověk chová k ostatním a jak vyjadřuje emoce. Nemocný může začít pronášet nevhodné nebo netaktní poznámky, přestat vnímat pocity lidí kolem sebe nebo se naopak uzavřít do sebe a upadnout do apatie. Přidat se mohou i potíže s porozuměním slovům.
Kdy se bát a kdy ještě ne
Jediné zaváhání samo o sobě není důvod k panice. Podobné obtíže – dočasná zmatenost, hledání slov, zapomnění – provázejí také stres, deprese, nedostatek spánku, užívání některých léků nebo zhoršený sluch a zrak. To jsou stavy, které se dají řešit a mají svou příčinu jinde.
Klíčové jsou tři věci: zda potíže přetrvávají, zda se postupně zhoršují a zda začínají zasahovat do každodenního života. Právě tento trojúhelník by měl být signálem k návštěvě lékaře. NHS k tomu jednoznačně dodává: „Demence není přirozenou součástí stárnutí.“
Co výzkum z Dublinu říká o ochraně mozku
Tým profesorky Loriny Naciové z Trinity College Dublin analyzoval data více než 700 lidí ve věku 40 až 59 let z Irska a Británie, kteří neměli v době výzkumu žádné poruchy kognitivních schopností. Vědci sledovali, jaké každodenní aktivity účastníci provozují – od pohybu a četby přes hraní na hudební nástroj a cestování až po učení se cizímu jazyku a setkávání s blízkými.
Výsledek byl překvapivý v jednom ohledu: nezáleželo ani tak na intenzitě jedné konkrétní aktivity, jako spíše na jejich rozmanitosti. „Zásadní bylo, že větší přínos měla kombinace různých aktivit než jediná činnost. Naše výsledky naznačují, že klíčová je rozmanitost a že zdraví mozku nejúčinněji podporuje kombinace tělesné, společenské a duševní stimulace,“ uvedla Naciová. Pozitivní výsledky přinesla studie i u účastníků s genetickou predispozicí k Alzheimerově chorobě.
Co mozku nejvíc škodí
Stejná studie ale odhalila i druhou stranu mince. S horšími kognitivními výsledky nejvýrazněji souvisely depresivní příznaky a traumatická poranění mozku. Negativní roli hrály také cukrovka, vysoký krevní tlak, nekvalitní spánek a poruchy sluchu.
Je důležité dodat, že výsledky vycházejí z úvodního vyšetření účastníků a výzkum bude pokračovat dalších deset let – teprve pak bude jasné, jak se sledované souvislosti vyvíjejí v čase. Studie tedy neprokazuje, že konkrétní záliby demenci zabrání, ale silně podporuje smysl péče o tělesné i duševní zdraví už ve středním věku.
