Obsah článku
V Česku žije právě teď více než 642 tisíc lidí s vážně nemocným srdcem. A to není konečné číslo – odborníci z ministerstva zdravotnictví odhadují, že do poloviny tohoto století by se počet mohl přiblížit hranici jednoho milionu. Kardiocentra jsou přetížená, ambulance nestíhají a systém se musí změnit, jinak se zhroutí pod vlastní tíhou.
Za deset let přibylo pacientů o třetinu
Počet lidí s vážným onemocněním srdce a cév vzrostl za poslední desetiletí o celou třetinu. Do skupiny patří ti, kdo prodělali infarkt nebo mrtvici, žijí se srdečním selháním nebo mají voperovaný kardiostimulátor. Pokud se zásadně nezmění přístup k prevenci, přibyde do roku 2040 dalších 200 tisíc nemocných.
Důvody jsou dva a navzájem si protiřečí. Na jedné straně stárne populace, na druhé straně je moderní medicína natolik pokročilá, že prodlužuje život i pacientům v těžkých stadiích nemoci. Každý z nich ale vyžaduje dlouhodobou, nákladnou péči.
128 miliard korun: tolik by péče mohla stát
Současné náklady na léčbu srdečních pacientů v Česku dosahují 66 miliard korun ročně. Pokud se trend nezlomí, mohla by se tato částka při zohlednění inflace do roku 2050 vyšplhat až na 128 miliard – tedy téměř na dvojnásobek. To by byl obrovský tlak nejen na zdravotní, ale i na sociální systém.
Srdeční selhání jako diagnózu má v Česku 400 tisíc lidí. Překvapivé je, že téměř 60 tisíc z nich je mladších 65 let – srdeční onemocnění tedy zdaleka není jen záležitostí seniorů.
Screening u praktika od ledna: dobrá zpráva s háčkem
Od začátku letošního roku funguje u praktických lékařů nový screeningový program zaměřený na včasný záchyt srdečního selhání. Praktici sledují u rizikových pacientů hladinu hormonu v krvi, který na srdeční problémy upozorňuje ještě dříve, než se projeví výraznými příznaky.
To je bezesporu dobrá zpráva. Jenže má háček: noví pacienti odhalení screeningem směřují do kardiologických ambulancí a kardiocenter, která jsou už teď přetížená. Místopředseda České kardiologické společnosti Aleš Linhart vysvětluje, že cílem je, aby pacienti systémem procházeli flexibilněji – tedy aby ti stabilizovaní zůstávali u praktika a ke specialistovi putovali pouze ti, kdo to skutečně potřebují.
„Pokud to jde u praktika, má to být u praktika,“ říká předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka. Zároveň ale dodává, že je nutné rychle reagovat, když se stav pacienta u praktika zhorší a je třeba ho dostat ke kardiologovi.
Příběh Antonie: srdce se po 15 letech skoro uzdravilo
Jak vypadá úspěšná léčba v praxi, ukazuje případ Antonie Kurešové. Srdeční selhání u ní lékaři odhalili v 55 letech – tehdy za ním stál zánět, který se projevoval mimo jiné dušností. Dostala kardiostimulátor s defibrilátorem, léky a nová pravidla životosprávy.
Dnes je jí sedmdesát a výsledky posledního ultrazvuku ji potěšily. „Stažlivost srdíčka se výrazně zlepšila. Po patnácti letech léčby se téměř normalizovala,“ popisuje vedoucí kardiologické ambulance v FN Motol a Homolce Filip Málek. Paní Antonii prý nikdo nebrání ani v cestování po celém světě. „Připadám si zdravotně daleko líp než před těmi patnácti lety, byť bych měla být věkově sešlá,“ říká s úsměvem.
Peníze nestoupají stejně rychle jako počet nemocných
Zatímco pacientů přibývá a jejich stav je stále složitější, úhrady za péči za tímto vývojem nestíhají. Předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko upozorňuje, že kompenzace neroste „tím správným způsobem“. Všechny strany – praktici, specialisté i zástupci kardiologické společnosti – se shodují, že bez zefektivnění systému to nepůjde.
Filip Málek za klíčový nástroj považuje přímý osobní kontakt mezi pracovišti. Když praktik ví, komu má pacienta poslat, a kardiolog ví, koho může bezpečně vrátit zpět, systém funguje. S rostoucím počtem nemocných bude takový způsob spolupráce ještě důležitější.
Defibrilátory jsou, ale málokdo věří, že je smí použít
V Česku je rozmístěno téměř 6 000 přenosných defibrilátorů. Problém je jinde: skoro polovina lidí si mylně myslí, že přístroj smí obsloužit jen vyškolený odborník. Přitom opak je pravdou – zařízení jsou navržena tak, aby je zvládl použít kdokoli.
Přesvědčila se o tom i vedoucí prodejny z Frýdku-Místku Ivana Průžová, která defibrilátor před pěti lety skutečně použila u zákaznice. „Díky tomu, že tam jsou přesně dané jednoduché instrukce, to opravdu zvládne úplně každý,“ říká. Kde nejbližší přístroj najít, ukáže aplikace Záchranka v sekci AED Lokátor.
Člen výboru České resuscitační rady Petr Šťourač doporučuje hledat defibrilátory tam, kde „tryskají emoce nebo kde je větší koncentrace lidí ve vyšším věku“ – typicky v nákupních centrech nebo na stadionech. Jednotná pravidla pro jejich umísťování ale zatím v Česku chybí. Ministerstvo zdravotnictví chce tuto mezeru zaplnit.
Povinná první pomoc: projekt existuje, peníze zatím ne
Ministerstvo zdravotnictví připravuje projekt, který by stanovil skupiny lidí, pro něž by se absolvování kurzu první pomoci stalo povinným. Poradkyně ministra pro urgentní medicínu Eva Smržová jmenuje konkrétně žadatele o řidičský průkaz a o zbrojní průkaz, stejně jako žáky na všech stupních škol.
Součástí kurzu by bylo i praktické zacházení s defibrilátorem. Projekt má jasnou vizi, narážkou je ale na finance – resort teprve hledá zdroje. Pokud se podaří peníze zajistit, mohl by program startovat nejdříve v roce 2028.
