Obsah článku
TasteAtlas – platforma, která sbírá hodnocení jídel z celého světa od skutečných cestovatelů a strávníků – sestavila seznam kulinářských propadáků. A Česká republika se v něm neztratila. Dvě tuzemské pochutiny si vysloužily místo mezi nejhůře hodnocenými jídly na světě, a to v konkurenci skutečně pestré mezinárodní společnosti.
Co jsou vlastně za jídla?
Na černé listině TasteAtlas se ocitly sulc (také známý jako huspenina) a tvarůžky. Sulc je tradiční studená pochutina z vepřového masa zalitého v tuhém vývaru, který po vychladnutí vytvoří rosolovitou hmotu. Tvarůžky zase představují zrající sýr s výrazným, velmi specifickým aroma, který má v Česku dlouhou historii a v Olomouci dokonce vlastní muzeum.
Pro mnoho Čechů jsou obě pochutiny spojeny s dětstvím, babičkou a nedělním odpolednem. Pro zahraničního návštěvníka ovšem mohou být poněkud náročné – ať už vizuálně, nebo čichově.
Proč taková hodnocení?
TasteAtlas nefunguje jako odborná porota – hodnotí na něm běžní uživatelé z celého světa, tedy lidé, kteří jídlo zkusili poprvé bez jakéhokoli kulturního kontextu. A právě to je klíč k pochopení výsledku. Sulc na první pohled nevypadá vábně – rosolovitá hmota s kousky masa bývá pro neznalé strávníky vizuálně odrazující ještě dřív, než ji vůbec ochutnají.
Tvarůžky mají zase pověst, která předchází jejich chuti. Intenzivní vůně, která je pro milovníky sýrů lahůdkou, dokáže odehnat každého, kdo na zrající sýry není zvyklý. Není divu, že hodnocení od mezinárodního publika takovým specialitám příliš nepomůže.
Jak reagují čtenáři a česká veřejnost?
Reakce jsou, jak se dalo čekat, bouřlivé. Část komentujících se uráží a brání čest českých tradic s vervou hodnou lepší věci. „Ať si nechají svá sushi a klidně nám tu huspeninu nechají,“ zní typický vzkaz těch, kteří svůj sulc milují. Jiní se naopak baví – a přiznávají, že jim huspenina taky nikdy moc nešla, takže cizincům se nediví.
Tvarůžky rozdělují Čechy samotné snad víc než cokoliv jiného na jídelním stole. Jejich fanoušci je jedí s chlebem, cibulí a hořčicí a považují je za jeden z vrcholů českého sýrařství. Jejich odpůrci si raději drží nos. Že si je oblíbí zahraniční turista, je tedy poněkud odvážné očekávání.
TasteAtlas a jeho žebříčky: brát je vážně?
Je dobré zmínit, že TasteAtlas se netváří jako gastronomická bible. Platforma sama sebe popisuje jako průvodce světovými jídly a restauracemi, kde hodnotí skuteční lidé – ne šéfkuchaři ani porotci Michelinu. Výsledky proto silně ovlivňuje to, kdo a za jakých okolností jídlo ochutnal.
Podobné žebříčky nejhůře hodnocených jídel pravidelně způsobují rozruch – a zpravidla v nich figurují jídla, která jsou buď velmi regionální, nebo postavená na chutích a texturách, na které si člověk musí zvyknout. Fermentované, rosolové nebo výrazně páchavé pochutiny mají v takovém hlasování tradičně těžký život.
Kde se vzaly tvarůžky a sulc: trocha historie
Tvarůžky mají v Česku historii sahající minimálně do 15. století. Vyrábějí se z odtučněného tvarohu s přídavkem soli, přičemž charakteristické aroma získávají během zrání. Olomoucký kraj je s nimi natolik spjatý, že tvarůžky z Loštic nesou chráněné zeměpisné označení Evropské unie.
Sulc je pak záležitostí šetrného hospodaření – vznikl jako způsob, jak využít i méně ušlechtilé části masa, které se jinak těžko zpracovávaly. Vepřová kolena, nožičky a další části se uvařily v kořeněném vývaru, který po zchlazení ztuhnul do pevné rosolovité hmoty. Na česko-moravském venkově byl po staletí běžnou součástí jídelníčku a na mnoha místech je oblíbený dodnes.
Co to říká o nás a o světě?
Takový seznam je vlastně docela zábavný doklad toho, jak moc je chuť kulturně podmíněná. Co jedno společenství považuje za delikatesu, druhé odmítne pohledem. Francouzi mají plesnivé sýry, Skandinávci fermentovaný sledě, Japonci natto z kvašených sójových bobů – a každý z nich by asi skončil na podobné listině, kdyby ho hodnotili lidé bez kulturního zázemí.
Sulc a tvarůžky jsou prostě naše verze toho příběhu. Jídlo, které doma sedí u stolu s domácími, ale v mezinárodním hlasování prohraje na první dojem. A to je vlastně celkem hezká vizitka – znamená to, že jsme si zachovali něco opravdu vlastního, co nelze snadno prodat světu na první ochutnání.
Co dělat, když chcete tvarůžky nebo sulc zkusit?
Pokud vás celý rozruch naopak nakopl k tomu, abyste si jednu z těchto specialit konečně dopřáli nebo ji nabídli návštěvě ze zahraničí, začněte pomalu. Tvarůžky podávejte jako součást sýrového prkénka po boku jemnějších sýrů, s chlebem a trochou másla na zjemnění. Nechte ochutnávajícího, ať si je přičichne ještě před tím, než je do úst vezme – žádná překvapení.
Sulc vynikne jako studená předkrmová pochutina s octem, cibulí a čerstvým chlebem. Kdo ho ochutnává poprvé, ocení, když bude vědět, co vlastně drží v ruce. Kontext a příběh jsou totiž součástí každého dobrého jídla – a bez nich by propadlo i ledacos jiného.
