Obsah článku
Bolest zad po ragby? Přetížení. Nevolnost po jídle? Stres. Výrazný úbytek váhy? Náhoda. Rob Houliston, jednačtyřicetiletý otec čtyř dětí z anglického Sussexu, měl na každý varovný signál svého těla pohotovou odpověď. Jenže tělo se nakonec ozvalo tak hlasitě, že ho přehlédnout nešlo – a diagnóza, která přišla, byla krutá.
Třicet let na hřišti, třicet let v bolesti
Rob hrál ragby od dětství. Celých třicet let. A jako každý, kdo tento kontaktní sport zná, věděl, že modřiny, natažené svaly a bolavá záda k tomu prostě patří. Když ho v únoru letošního roku začala trápit záda víc než obvykle, ani se nepozastavil. „Samozřejmě, že mě bolí záda, vždyť hraju ragby,“ řekl si – a šel dál.
Tento způsob uvažování je u aktivních sportovců překvapivě běžný. Tělo je zvyklé na zátěž, bolest si člověk naučí přijímat jako normální součást života a hranice mezi „přetížením“ a „něčím vážným“ se stírá. Právě to může být nebezpečná past.
Příznaky přibývaly, pozornost ne
V březnu se k bolestem zad přidala nevolnost po jídle. Rob to stále bagatelizoval. Do poloviny května zhubnul přes dvacet kilogramů – a teprve tehdy přestal hrát ragby. K lékaři ale stále nešel.
To, co ho do nemocnice nakonec přivedlo, nemělo s bolestmi zad ani hubnutím zdánlivě nic společného. Rodinný pes ho zasáhl do rozkroku a levé varle mu oteklo do velikosti tenisového míčku. I tehdy si Rob nejprve říkal, že to přejde. Naštěstí přejít nenechalo.
CT odhalilo, co nikdo nečekal
V nemocnici lékaři provedli ultrazvuk a další vyšetření, aby vyloučili rakovinu varlete. Při tom si ale všimli ztvrdlé, rozšířené žíly – a to je signál, který může ukazovat na problém s ledvinou. Následovalo CT vyšetření.
Výsledek byl jednoznačný: renální karcinom, tedy nejčastější typ rakoviny ledvin. Nádor byl přitom tak velký, že tlačil na žaludek – a právě to celé měsíce způsobovalo nevolnost a nechutenství. Bolesti zad? Také jeho práce. Rob měl přitom odpovědi na všechny příznaky – jen ne na tu správnou.
Sedm a půl hodiny na operačním sále
V červenci Rob podstoupil zákrok, který trval sedm a půl hodiny. Chirurgové mu odstranili celou levou ledvinu spolu s nádorem. Po operaci mu zůstala výrazná jizva táhnoucí se kolem levého boku. Rob ji komentoval s typickým sportovním nadhledem: „Aspoň je docela působivá, vypadá jako po útoku žraloka.“
Lékaři mu vysvětlili, že tento typ nádoru nereaguje na chemoterapii ani radioterapii. Průměrná doba přežití u podobných diagnóz se pohybuje kolem čtyř let. Rob nyní čeká na zahájení imunoterapie.
„Čtyři roky nejsou dlouhá doba, ale nevzdám to“
Čtyři roky. Otec čtyř dětí to slyšel z úst lékařů a mohl se složit. Nesložil se. „Nevzdám to. Už jsem jednou porazil velmi vzácný druh rakoviny a porazím i tenhle,“ prohlásil.
Ten první boj svedl jako šestileté dítě – tehdy mu lékaři diagnostikovali vzácný nádor měkkých tkání v oblasti ucha. Přežil. A tohle přežít také chce. Jako cíl si Rob stanovil návrat do práce a – ano – návrat na ragbyové hřiště.
Kdy bolest zad přestává být „jen přetížení“
Robův příběh není jen dojemný lidský osud. Je to konkrétní varování. Rakovina ledvin patří mezi zákeřné diagnózy právě proto, že dlouho nepůsobí žádné výrazné obtíže – nebo působí obtíže, které se snadno přisoudí něčemu jinému.
Mezi příznaky, které by neměly být přehlíženy, patří přetrvávající bolest v oblasti mezi žebry a pasem, nevysvětlitelný úbytek váhy nebo krev v moči. Rob měl hned dva z nich po dobu několika měsíců. Ke svému lékaři přišel teprve tehdy, když ho pokousal vlastní pes.
Pokud vás bolí záda dlouhodobě a přidávají se k tomu další příznaky jako hubnutí nebo trávicí potíže, neodkládejte návštěvu lékaře. Ani když hrajete ragby. Ani když jste na bolest zvyklí. Právě tehdy je opatrnost na místě nejvíc.
