Obsah článku
Když Naďa Wittenbergová v roce 2017 dostala do ruky výsledky genetického testu, na papíře stálo jediné slovo: pozitivní. Mutace BRCA1 – gen, který dramaticky zvyšuje riziko rakoviny prsu i vaječníků. Stejný výsledek měli i její dva sourozenci. A právě tehdy začala cesta, která vedla přes dvě preventivní operace až k rozhodnutí, které dnes hodnotí jako správné.
Maminka, která všechno spustila
Příběh Naďy začal vlastně dřív než jejím vlastním testem. V roce 2010 onemocněla její matka karcinomem vaječníků. Při vyšetřování se ukázalo, že je nositelkou mutace BRCA1 – genu, jehož porucha může zvýšit celoživotní riziko rakoviny vaječníků až na 40 až 60 procent. U zdravé ženy bez mutace je toto riziko přibližně 1,7 procenta. Riziko rakoviny prsu přitom může u nositelek BRCA1 dosáhnout až 87 procent.
Když se v Česku kolem roku 2017 začalo genetické testování zavádět plošněji, přišla řada i na Naďu a její sourozence. Testují se přitom ženy i muži – mutaci může přenášet kdokoli. Všichni tři sourozenci vyšli pozitivně.
Prsa jako první krok
„Nejsem typ, který by na něco čekal,“ popisuje Naďa svůj přístup. Rok po obdržení výsledků, ve svých osmatřiceti letech, podstoupila preventivní operaci prsou. Na Bulovce jí při jednom zákroku odebrali prsní žlázu a zároveň provedli rekonstrukci pomocí implantátů.
Zotavování nebylo snadné. Prsa byla zpočátku pevnější, připadala jí jako cizí součást těla, změnilo se i držení těla, protože měla původně větší poprsí. Přibližně rok trvalo, než si na změnu zvykla. Dnes ale neváhá: menší prsa jsou pro ni praktičtější, zvláště při sportu.
Okolí ji v tomto rozhodnutí většinou chápalo. Preventivní mastektomie proslula po celém světě poté, co ji v roce 2013 podstoupila herečka Angelina Jolie, a téma se dostalo do veřejného povědomí. S odstraněním vaječníků to bylo složitější.
U vaječníků přišly pochyby – od ostatních, ne od ní
„Některé kamarádky mi říkaly, že by se spolehly na to, že neonemocní. Já ale takové riziko přijmout nechtěla. I padesát na padesát by pro mě bylo příliš,“ říká Naďa. Její přátelé a blízcí se mnohdy pozastavovali nad tím, proč odstraňovat zdravé orgány. Naďa ale argumentovala jednoduše: bylo to její tělo a její rozhodnutí.
Při úvaze o vaječnících hrálo roli i to, že už má dceru a další dítě neplánovala. Přesně to je podle lékařů klíčový předpoklad pro tento typ preventivní operace. Jak vysvětluje docent Michal Vočka, přednosta Onkologické kliniky 1. LF a VFN: „Když odstraníme vaječníky a vejcovody ve chvíli, kdy má žena splněné reprodukční plány, dokážeme snížit riziko rozvoje rakoviny na minimum a pacientka žije dál kvalitní život.“
Devět let čekání a tlak, který nepomohl
Přesto trvalo devět let, než Naďa operaci vaječníků skutečně podstoupila. Mezitím chodila na kontroly každé tři měsíce – ultrazvuky, krevní testy. Výsledky byly vždy v pořádku, ale stres před každým vyšetřením byl vyčerpávající.
Jedna z gynekoložek na ni silně tlačila a označovala odkládání operace za nezodpovědné. Tento přístup ale měl opačný efekt – Naďa se rozhodnutí vyhýbala ještě víc. Zlom přišel až se změnou lékařky a díky onkogynekologovi Michalu Emingovi z Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie VFN a 1. LF UK v Praze u Apolináře, který jí dal prostor ptát se a rozhodovat bez nátlaku. „Potřebovala jsem k tomu rozhodnutí sama dozrát. Když jsem dostala prostor a odpovědi na svoje otázky, souhlasila jsem,“ popisuje Naďa.
Operace v březnu, výsledky negativní
Laparoskopické odstranění vaječníků proběhlo letos v březnu. V nemocnici strávila tři dny, zotavování zvládla lépe než po operaci prsou. I samotný příchod na onkogynekologii v ní předem vzbuzoval úzkost – název oddělení sám o sobě zní tísnivě. Nakonec kvůli obsazenosti ležela na jednodenní chirurgii, což jí psychicky ulevilo.
Po zákroku následovaly dva týdny čekání na výsledky histologie. Naštěstí negativní – žádné stopy rakoviny ani předrakovinných změn. Půl roku po operaci Naďa hodnotí svůj stav pozitivně. Hormonální léčba jí brání v obtížích spojených s menopauzou a menstruace jí vůbec nechybí. „Příjemným překvapením pro mě bylo i zvýšení libida. A to je v šestačtyřiceti vítaný bonus,“ říká s úsměvem.
Česko testuje stovky žen, výsledky jsou znatelné
Naďin příběh není ojedinělý. Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze provedli již přes dvě stě preventivních operací tohoto typu. U 95 procent žen histologie potvrdila, že se rakovina zatím nerozvinula. U zbývajících pěti procent odhalila předrakovinné změny nebo karcinom v prvním stupni – tedy ve fázi, kdy je léčba nejúčinnější.
Výskyt rakoviny vaječníků v Česku za posledních dvacet let klesl o pětinu, a to zejména díky rozšiřování genetického testování. Nyní Klinika gynekologie, porodnictví a neonatologie VFN a 1. LF UK v Praze u Apolináře otevírá novou ambulanci lékařské genetiky, kde se mohou ženy nechat testovat na mutaci BRCA přímo na místě. Pokud mutaci mají, jsou dál sledovány a mohou preventivní operaci podstoupit včas.
Na genetické vyšetření má nárok každá žena, u které existuje podezření na zvýšené rodinné riziko. Prvním krokem je návštěva praktického lékaře nebo gynekologa, který vystaví žádanku do genetické poradny. Testování se zpravidla provádí po dosažení plnoletosti, sledování ve specializované ambulanci pak začíná obvykle od 25 let – nebo o deset let dříve, než byl věk nejmladší nemocné příbuzné v rodině.
Největší tíha: dcera, která možná zdědila to samé
Přes veškerou úlevu zůstává jedna věc, se kterou se Naďa vyrovnává nejhůř. Její osmnáctiletá dcera zatím testováním neprošla a Naďa neví, zda mutaci BRCA1 zdědila po ní.
„Vidět nemocnou mámu bylo hrozné. Sama jsem prošla operacemi a také to nebylo snadné, ale mohla jsem rozhodovat sama za sebe. Jako matka mnohem hůř nesu, že nemůžu ovlivnit, jestli dcera mutaci zdědila. A pokud ji má, rozhodnutí, jak dál postupovat, bude jednou na ní,“ říká.
Preventivními operacemi lékařská péče pro Naďu nekončí. Dál dochází na pravidelné kontroly a vyšetření, objednává se na další a další. „Někdy mám pocit, že sotva dokončím jedno kolečko, už se chystám na další. Ale pro mě to má smysl. Vím o svém riziku a můžu podniknout kroky, abych ho snížila,“ uzavírá. To je možná ten nejprostší popis toho, proč se pro preventivní operaci rozhoduje v Česku každý rok víc a víc žen.
