Obsah článku
Příběh, který se nedávno odehrál na Blanensku, zasáhne snad každého, kdo kdy miloval zvíře. Senior z Vranova u Brna odkázal psímu útulku v Blansku majetek za přibližně tři miliony korun – rodinný dům, dvě starší auta i elektrokoloběžku. Svým dvěma dcerám přitom v závěti nezanechal nic. Jak k tak neobvyklému rozhodnutí vůbec došlo? Odpověď tkví v příběhu jedné zubožené fenky a osmi letech věrného přátelství.
Začalo to čekáním na toho pravého pejska
Do blanenského útulku začal muž docházet již v roce 2017. Podle vedoucí zařízení Jarmily Jurové, která zde pracuje už devatenáct let, měl od začátku jasno – hledal malého a hodného psa. Jenže takový tehdy v útulku nebyl, a tak trpělivě čekal. Dočkal se až o dva roky později, v roce 2019, kdy se do útulku dostala fenka v naprosto žalostném stavu. Byla vyhublá, zablešená a nemocná natolik, že ji museli dvakrát operovat.
Právě tehdy se ukázalo, z čeho je muž udělaný. Po celou dobu fenčiny rekonvalescence za ní do útulku pravidelně jezdil – někdy dvakrát, jindy třikrát týdně. Teprve když se zvíře uzdravilo, si ji odvedl domů. „Byl s ní velmi šťastný,“ vzpomíná Jurová. A zřejmě i vděčný – natolik, že na útulek nezapomněl ani po své smrti.
Tři miliony pro pejsky: překvapení pro celé město
Když se blanenští zastupitelé dozvěděli o odkazu, nestačili se divit. Starosta Jiří Crha (ODS) přiznal, že šlo o velké překvapení, a potvrdil, že dar byl oficiálně přijat. Plány s penězi jsou konkrétní – útulek by rád prošel kompletní modernizací a pejsci by dostali nové kotce. Vedoucí Jurová zároveň zdůraznila, že laskavých dárců útulek zažil už mnoho, ale tak štědrý odkaz ještě nikdy neobdržel.
Na peníze si ale bude muset ještě počkat – dědické řízení stále probíhá a celá záležitost je podle starosty Crhy po právní stránce stále v jednání.
Vydědění dcery: co na to říká zákon?
Muž zanechal tři děti – dvě dcery a syna. Zatímco syn ze závěti vyloučen nebyl a ze zákona mu náleží povinný dědický podíl, obě dcery byly vydědeny. Důvod, proč tak otec učinil, není veřejně znám. Dcery se závětí formálně souhlasí, nicméně i ony se domáhají alespoň povinného podílu – stejně jako jejich bratr.
A mají na to právo. Česká legislativa totiž chrání tzv. neopominutelné dědice, tedy potomky zůstavitele. Pokud jsou tito dědicové vydědění bez zákonného důvodu, mohou se u soudu domáhat svého povinného podílu z hodnoty pozůstalosti. To v praxi znamená, že útulek nakonec nejspíše obdrží méně, než původní závěť stanovovala – přesná částka se ale teprve určí v rámci probíhajícího řízení.
Příběh, který není ojedinělý
Odkaz blanenskému útulku není v českém prostředí úplnou raritou, i když podobná gesta jsou stále spíše výjimečná. Nezapomenutelným příkladem je třeba případ pražské zoo, které jedna ze zemřelých žen odkázala miliony korun i dvě nemovitosti. Společným jmenovatelem těchto příběhů bývá hluboká vazba na konkrétní místo nebo zvíře – a touha, aby tato vazba přetrvala i po smrti dárce.
V případě blanenského seniora je tato motivace obzvlášť čitelná. Fenka, kterou z útulku přijal, mu zřejmě dala v posledních letech života něco, co nelze snadno vyčíslit. A on se rozhodl to – po svém a po svém způsobu – oplatit.
Co z toho plyne pro nás?
Příběh samozřejmě vyvolává otázky o spravedlnosti, rodinných vztazích i hranicích poslední vůle. Každý si jistě udělá vlastní názor na to, zda bylo vydědění dcer správným krokem. Jedno je však nesporné: blanenský psí útulek díky laskavosti jednoho člověka možná brzy projde proměnou, která zlepší život desítkám opuštěných zvířat. A malá fenka, která kdysi přišla do útulku nemocná a vyhublá, se stala nechtěně středem příběhu, jenž hýbe celým regionem.
