Obsah článku
Studovala medicínu, věděla, jak důležité jsou pravidelné prohlídky, a přesto ji osud připravil o pocit bezpečí. Šárce, mladé adiktoložce, diagnostikovali pokročilý karcinom děložního čípku – a než stihla vstřebat první ránu, přišla druhá. Rozchod s partnerem, smrt blízkého člověka a návrat nemoci ji dohnaly až na samé dno. Tohle je její upřímná výpověď o tom, co všechno musí člověk překonat, aby se rozhodl zůstat bojovat.
Gynekologická prohlídka, která změnila vše
Šárka přišla na gynekologii v květnu loňského roku jako na běžnou preventivní kontrolu. Při odběru stěru však začal děložní čípek krvácet a výsledky cytologie dopadly znepokojivě. Lékař ji uklidňoval, že rakovina to být nemusí, a odeslal ji na specializované pracoviště – do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Během čekání na další vyšetření ale krvácení neustávalo a přidaly se silné bolesti. Na pohotovosti se setkala s nepochopením – personál nechápal, proč tam vůbec přišla.
V ordinaci profesora Jiřího Slámy u Apolináře trvalo odhalení pravdy jen pět vteřin. Nádor přesahoval tři centimetry a byl patrný na první pohled. Pro Šárku, která čekala nanejvýš drobný zákrok, to bylo otřesení celého světa. Ultrazvuk navíc odhalil dvě podezřelé mízní uzliny v pánvi, a tak lékaři přistoupili k PET-CT vyšetření. Deset dní čekání na výsledek popsala jako nejhorší období svého života – natolik vyčerpávající, že musela vyhledat psychiatrickou pomoc a brát léky na spaní, aby vůbec dokázala fungovat.
Ozařování, chemoterapie a brachyterapie: cesta plná překážek
PET-CT postižení uzlin potvrdilo. Lékaři z onkogynekologického centra doporučili kombinaci ozařování a chemoterapie. Předtím ještě Šárka podstoupila odběr vajíček pro případ budoucího náhradního mateřství. Pak přišlo pětadvacet sezení radioterapie a týdenní chemoterapické cykly. První týden byl pro ni nejtěžší – trpěla silným zvracením, protože nedodržela předepsanou bezezbytkovou stravu. Bálem se to přiznat lékařce, aby o léčbu nepřišla.
Po nasazení správné medikace se stav stabilizoval a Šárka zvládla i závěrečnou část léčby – brachyterapii, tedy čtyři vnitřní ozařování v celkové narkóze. Bolestivý zákrok spojený se zaváděním zářičů a jejich odstraňováním překonala. Výsledek byl povzbudivý: nádor i postižené uzliny zmizely. Vrátila se do práce.
Smrt dědečka, rozchod a nejčernější myšlenky
Radost z remise však netrvala dlouho. Organismus vyčerpaný měsíci léčby narazil na další vlnu zkoušek – dědeček umíral a vztah s partnerem se rozpadal. Necelé čtyři měsíce po skončení ozařování přineslo kontrolní PET-CT zdrcující zprávu: rakovina se vrátila, tentokrát v oblasti močového měchýře a uzlin.
Lékařské konzilium okamžitě nasadilo intenzivní systémovou léčbu – dva typy chemoterapie doplněné o cílenou biologickou léčbu a imunoterapii. Šárku však nejvíce zasáhlo slovo, které uviděla v lékařské zprávě: „paliativní“. Zeptala se na prognózu, ale lékaři nemohli říct nic konkrétního – nevěděli, jak na léčbu zareaguje. Tři týdny se potácela v naprosté beznaději a vážně uvažovala o tom, že veškerou péči odmítne. „V hlavě se mi honily nejčernější myšlenky,“ přiznává otevřeně. Bez síly, bez naděje a bez partnera po boku.
Záchranné lano jménem psychologie
Z tohoto hluboce temného místa ji vyvedla klinická psycholožka doktorka Šárka Slabá, která působí také v Apolinářské nemocnici. Pravidelná týdenní sezení se stala pro Šárku pevným bodem, ke kterému se mohla vracet. „Bez ní bych tu dnes možná ani neseděla,“ říká tiše, ale s naprostou vážností.
Rozhodnutí bojovat dál přineslo i zásadní změny v každodenním životě. Šárka začala více přemýšlet o stravování, zařadila pravidelné procházky, meditaci a dechová cvičení. Vědomě se snažila odstraňovat stres ze svého okolí. A výsledky na sebe nenechaly čekat – po třetím cyklu chemoterapie expertní ultrazvuk ukázal něco, co lékaře i pacienty překvapilo. Veškerá ložiska v těle zmizela. Šárka je v remisi.
Poselství, které stojí za to slyšet
Šárka dnes s vděčností vzpomíná na rodinu, nevlastní sestru i přátele, kteří u ní stáli v nejhorších chvílích. Velký dík patří také lékaři Filipu Frühaufovi, profesoru Davidu Cibulovi a Veronice Cibulové z Pacientské organizace VERONICA. Čeká ji ještě dokončení zbývajících chemoterapeutických cyklů a dlouhodobá udržovací léčba, ale největší bitva je za ní.
Její příběh nese jasný vzkaz: preventivní prohlídky zachraňují životy a ani zdánlivě beznadějná situace nemusí znamenat konec. „Vždycky má smysl to zkusit a bojovat dál. Nikdy to nevzdávejte předem,“ vzkazuje všem, kteří se ocitají v podobné tmě. A to je poselství, které stojí za to si zapamatovat.
