Obsah článku
Nová pandemie není strašákem ze sci-fi filmů – je to reálná hrozba, na kterou upozorňují přední světoví epidemiologové. Rastislav Maďar, děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity a poradce ministra zdravotnictví, říká jasně: nejde o to, zda další pandemie přijde, ale kdy. Může to být za rok, může to být za dvacet let – a příště to může být výrazně horší než covid-19. Česko proto začíná jednat a chystá zcela nový úřad, který bude sloužit jako stálý hlídač epidemií.
Svět se změnil – viry cestují rychleji než dřív
Jedním z klíčových důvodů, proč je riziko pandemie dnes větší než v minulosti, je globální mobilita. Zatímco před desítkami let trvalo šíření viru mezi kontinenty měsíce, dnes stačí jediný den. Miliony lidí denně nastupují do letadel a nakažený člověk se může vrátit domů ještě dříve, než se u něj vůbec projeví první příznaky. Jako názorný příklad posloužil nedávný případ hantaviru na nizozemské výletní lodi – a to přitom šlo o nákazu, která se vzduchem nešíří. Kdyby tomu bylo jinak, mohli jsme čelit nové celosvětové krizi.
Maďar zdůrazňuje, že podobné situace mohou odstartovat pandemii i bez toho, aby kdokoli udělal zásadní chybu. Desítky pasažérů z infikované lodi totiž bez problémů nastoupily na mezinárodní lety – a právě takové souběhy okolností mohou být osudné.
Klimatické změny a přelidněná předměstí pomáhají nemocem
Globální oteplování přináší kromě extrémních veder i méně zřejmé hrozby. Komáři druhu Aedes, kteří přenášejí horečku dengue nebo chikungunya, se stále více rozšiřují do severních částí Evropy, kde dříve nebývali. Dengue je dnes nejrychleji se šířícím onemocněním přenášeným komáry na světě a zároveň nejčastější exotickou nákazou, se kterou se čeští cestovatelé vrací z dovolené. Podobně se mění i výskyt klíšťat – klíšťová encefalitida, dříve typická pro střední Evropu, se nově objevuje až ve Skandinávii.
Kromě klimatu hraje roli také urbanizace. Tam, kde města rychle rostou bez odpovídající infrastruktury, žijí lidé namačkaní bez přístupu k pitné vodě nebo kanalizaci – podmínky jako stvořené pro šíření infekcí. A čím více lidská sídla zasahují do přírody, tím více přicházíme do kontaktu se zvířaty, která mohou přenášet dosud neznámé patogeny.
Co hrozí nejvíc? Chřipka, ne ebola
Ebola sice v posledních týdnech budí pozornost kvůli šíření v Africe, pandemický potenciál má ale podle Maďara omezený. Přenáší se krví, nikoliv vzduchem, a nakažený člověk je infekční až po nástupu příznaků. Největší hrozbu naopak představuje chřipka. Chřipkové viry rády mutují a jeden z jejich kmenů by mohl přestoupit z ptačí říše do lidské – pravděpodobně opět přes prasata. Alternativně by příčinou nové pandemie mohl být nový koronavirus.
Sezonní chřipka přitom každý rok způsobuje v Česku tisíce úmrtí, přestože očkování je dostupné. Česko ale v proočkovanosti dlouhodobě zaostává za ostatními evropskými zeměmi – a to je něco, co lze změnit už teď, bez čekání na novou krizi.
Česko chystá nového „hlídače epidemií“
Dobrou zprávou je, že Česko začíná jednat. Ministerstvo zdravotnictví potvrdilo, že vzniká nový úřad, který bude nepřetržitě monitorovat epidemická rizika, disponovat výjezdovými týmy a udržovat zásoby ochranných pomůcek. Zároveň se přepisuje pandemický plán – tentokrát nejen pro případ chřipky, ale pro celou skupinu vysoce nakažlivých respiračních nákaz. Důraz se klade také na lepší koordinaci mezi institucemi a jasnější rozdělení odpovědností.
Česká vláda navíc přistoupila k pandemické úmluvě Světové zdravotnické organizace, která posiluje mezinárodní spolupráci. Podle Maďara je právě ta klíčová – bez sdílení informací a společného postupu jednotlivé státy nestačí rychle se šířícím nákazám čelit. Neméně důležitá je ale i komunikace s veřejností: bez důvěry lidí nebude fungovat ani sebelepší zdravotní systém.
Co můžeme udělat každý z nás
Příprava na pandemii není jen věcí vlád a úřadů. Maďar připomíná, že investice do prevence, vědy a očkování výrazně snižují dopady budoucích krizí – zdravotní i ekonomické. Jako cestovatelé bychom měli sledovat aktuální zdravotní situaci v navštívených destinacích a dbát na odpovědné chování. A jako občané podporovat systémy veřejného zdraví, do nichž se v době klidu příliš neinvestuje – přestože právě ony nás v době krize chrání nejvíce.
