Obsah článku
Rakovina vaječníků je onemocnění, o němž se příliš nemluví – a přitom postihuje ženy všech věkových skupin. Vaječníky jsou párové orgány uložené po stranách dělohy, velikostí připomínají švestku, a kromě tvorby vajíček zajišťují i produkci ženských pohlavních hormonů. Právě proto se jejich onemocnění často projevuje i hormonálními obtížemi. Čím dříve se rakovina vaječníků odhalí, tím větší je šance na úspěšnou léčbu – a to je důvod, proč se vyplatí znát varovné signály.
Kdo je nejvíce ohrožen?
Toto onemocnění se nejčastěji týká žen po padesátém roce života – riziko s přibývajícím věkem postupně stoupá. Ve vzácnějších případech se však může vyskytnout i u mladých žen, a některé typy dokonce před pubertou. Mezi vnější rizikové faktory patří například dlouhodobý kontakt s azbestem. Dědičnost hraje roli přibližně v pěti až deseti procentech případů – přičemž chybný gen může pocházet jak po matce, tak po otci. Pozornost by měly zpozornět ženy, v jejichž rodině se vyskytl nádor vaječníků, prsu, tlustého střeva nebo těla dělohy před čtyřicátým rokem věku. U nich je pravidelná preventivní prohlídka doporučována již od pětadvaceti let, a to i bez jakýchkoliv příznaků. Z vnitřních faktorů se jako rizikový uvádí i nadváha či delší délka menstruačního cyklu, naopak těhotenství a porod mají určitý ochranný účinek.
Zákeřné začátky: proč se nemoc tak těžko odhaluje
Největší problém s rakovinou vaječníků spočívá v tom, že v časném stadiu nepůsobí vůbec žádné obtíže. Žena se cítí zdravá a nic ji neupozorní na to, že se v jejím těle něco děje. Teprve v pokročilejší fázi se mohou objevit příznaky jako pocit nafouklého břicha bez přibývání na váze, potíže s močením nebo stolicí, bolesti v podbřišku či v bederní oblasti a výjimečně i děložní krvácení. Protože tyto projevy nejsou specifické jen pro toto onemocnění, bývají snadno přehlédnuty nebo přisouzeny jiné příčině. Ke zjištění nádoru v bezpříznakovém stadiu proto pomáhají jen zobrazovací vyšetření nebo krevní testy na nádorové markery.
Jak probíhá diagnostika?
Na rakovinu vaječníků neexistuje standardní plošný screeningový program. Ženy s rodinnou zátěží by se přesto měly pravidelně obracet na gynekologa. Pokud již lze nádor nahmatat, lékař ho při vyšetření poměrně snadno zjistí. Pro přesnou diagnózu je ale nezbytný odběr vzorku tkáně z více míst nádoru. Následně jsou zapotřebí další vyšetření – ultrazvuk, CT nebo MRI – k posouzení rozsahu onemocnění a případných metastáz. Vyšetření není dobré oddalovat: čím dříve se zahájí, tím rychleji je možné nastavit odpovídající léčbu. V určitých případech je součástí diagnostiky i operační revize břišní dutiny, při níž se zjišťuje přesný rozsah nádoru.
Stadia onemocnění a různé typy nádorů
Rakovina vaječníků se dělí do čtyř stadií. V prvním je nádor omezen pouze na vaječník či vaječníky. Ve druhém se rozšíří na okolní orgány v malé pánvi, jako je děloha nebo vejcovody. Třetí stadium znamená postižení dalších částí břišní dutiny, čtvrté pak přítomnost vzdálených metastáz v jiných orgánech. Většina nádorů vaječníků je naštěstí nezhoubná – například cysty sice mají určité nádorové vlastnosti, ale nejsou pravými nádory. Existuje také skupina takzvaných borderline nádorů, které stojí na pomezí mezi benigními a maligními. U mladších žen a dívek se ojediněle mohou vyskytnout specifické typy jako dysgerminomy nebo endodermální sinusové nádory, které bývají velmi agresivní a vyžadují rychlý zásah.
Léčba a vyhlídky do budoucna
Základem léčby rakoviny vaječníků je operace. Zpravidla se odstraňuje nádor spolu s dělohou, vejcovody a vaječníky. U mladších žen, které plánují těhotenství, se rozsah výkonu pečlivě zvažuje individuálně. Operaci doplňuje chemoterapie, případně radioterapie. I v pokročilých stadiích, kdy nelze odstranit veškerou nádorovou tkáň, má chirurgický zákrok smysl – odlehčuje organismu a může prodloužit délku i kvalitu života. Díky pokrokům v onkologii se v posledních desetiletích výrazně snížila úmrtnost na toto onemocnění. Vyhlídky závisejí na typu nádoru, stadiu při odhalení a přítomnosti metastáz – proto je včasná návštěva lékaře při jakýchkoliv pochybnostech tím nejdůležitějším krokem. Vždy se poraďte se svým gynekologem nebo onkologem, který vám doporučí postup na míru vaší situaci.
