Obsah článku
Iva Janžurová patří mezi největší legendy českého filmu. Málokdo ale ví, že jednou z nejslavnějších českých komedií málem prošla — a řekla NE samotnému Hřebejkovi. To, co následovalo o roky později, překvapilo i ji samotnou.
Pelíšky bez Janžurové? Málem se to stalo
Rok 1999. Jan Hřebejk připravuje film, který se stane kultovním dílem české kinematografie. Pelíšky. Oslovuje hvězdy — Miroslava Donutila, Jiřího Kodeta, Bolka Polívku. A také Ivu Janžurovou. Ta ho ale odmítne.
Důvody? Janžurová měla v té době plný diář divadelních závazků. Navíc — a to se říká jen šeptem — nebyla si jistá, jestli jí role sedí. Hřebejk to tehdy přijal s pochopením, ale v duchu si prý řekl, že si na ni ještě počká.
Čekání trvalo roky — ale vyplatilo se
Hřebejk na Janžurovou nezapomněl. Režisér, který si pamatuje každé odmítnutí, si zároveň pamatuje i každý talent, který chce mít ve svém filmu. A Janžurová pro něj představovala přesně ten typ herečky, kterou jeho příběhy potřebovaly — autentickou, silnou, nepředvídatelnou.
Šly roky. Hřebejk natočil Musíme si pomáhat, Pupendo, Kawasakiho růže. Každý z těchto filmů potvrdil jeho pověst jednoho z nejlepších českých režisérů. Ale v jednom koutku mysli stále nosil představu — Janžurová v jeho filmu.
Nabídka, která přišla ve správný čas
Když se Hřebejk ozval podruhé, přišel s rolí, která Janžurové doslova přirostla k srdci. Tentokrát neváhala ani vteřinu. Nabídka byla jiná — hlubší, osobnější, jako by ji režisér psal přímo pro ni.
Janžurová později přiznala, že odmítnutí Pelíšků ji mrzelo. Ne proto, že by film neměla ráda. Ale proto, že věděla, že Hřebejk je typ režiséra, se kterým chce pracovat. „Někdy v životě řeknete NE a pak se celé roky ptáte sami sebe, jestli to bylo správné,“ řekla v jednom rozhovoru.
Co z toho vzešlo, předčilo očekávání
Jejich spolupráce, která nakonec přece jen vznikla, ukázala něco překvapivého. Janžurová před Hřebejkovou kamerou předvedla výkon, který kritici označili za jeden z nejlepších v její kariéře. A to u herečky s desítkami filmů a stovkami divadelních představení znamená hodně.
Hřebejk sám řekl, že čekání stálo za to. Že některé věci prostě potřebují svůj čas. Že herec musí dozrát do role stejně jako víno do láhve.
Poučení, které platí i mimo film
Tenhle příběh není jen o filmu. Je o tom, jak jedno odmítnutí nemusí znamenat konec. Jak trpělivost dokáže proměnit prohru ve výhru. A jak dva tvrdohlaví lidé — jeden za kamerou, druhá před ní — dokázali najít společnou řeč, i když to na první pokus nevyšlo.
Janžurová dnes říká, že spolupráce s Hřebejkem patří k těm nejcennějším v její kariéře. A Hřebejk? Ten prý dodnes žertuje, že příště jí pošle scénář rovnou domů — ať nemá šanci utéct.
Znáte ve svém životě moment, kdy jste něco odmítli a pak toho litovali? Nebo naopak — kdy vás někdo odmítl a vy jste to nevzdali? Napište do komentářů. Tenhle příběh si zaslouží sdílet — protože někdy to nejlepší přichází až napodruhé. 🎬

Zdroje


