Obsah článku
Dalibor Janda, muž, kterému říkají Hurikán, žije se svou ženou už 45 let. Teď veřejně promluvil o tom, co podle něj muzikantské manželství obnáší. A jeho slova překvapila úplně všechny.
Nobelova cena za výdrž
„Muzikanti by se neměli ženit!“ Tahle věta vyletěla z úst Dalibora Jandy při rozhovoru v jeho domě v Třeboradicích. Hned vzápětí ale dodal, že jeho žena si po 45 letech po jeho boku zaslouží Nobelovu cenu za výdrž. Kdo Dalibora zná, ví, že za tím výrokem se skrývá obrovský respekt a láska.
Rozhovor se odehrával v místnosti, které Janda říká „trucovna“. Stěny plné starých desek, historické busty a sošky Švejka, které vášnivě sbírá. Člověk by řekl, že sedí v muzeu. Jenže tohle muzeum žije — a jeho majitel taky.
Hurikán, který se nikdy nezastavil
Od vzniku písně Hurikán uplynulo 40 let. Lidé si ji zpívají dodnes. Motorkáři ji pouštějí kamarádům na pohřbech. Má v sobě něco, co nepodléhá času.
Jak vlastně vznikla? Janda chtěl, aby písnička byla o autech a dálnicích. S kapelou totiž neustále cestovali na koncerty a byli svědky nehod i karambolů. Textař Jan Krůta pak do písně promítl příběh svého kamaráda, který se zabil na motorce. Autentičnost a opravdovost — to je podle Jandy kouzlo, díky kterému Hurikán funguje čtyři dekády.
A neštve ho, že si ho lidé spojují hlavně s touhle jednou písničkou? „Když o chlapovi někdo říká, že je hurikán, to je docela fajn, ne?“ směje se. „Protože když hurikán zafouká, je to něco.“
Z Moravy do Prahy — pozdní start jako výhoda
Dalibor Janda přišel do Prahy dělat muziku, když mu bylo 27 let. Svůj první singl Jahodový koktejl natočil ve třiceti. Žádný puberťák, žádný zelenáč. Něco měl za sebou — lásky, ženské, mejdany. A přesně to slyšíte v každé jeho písničce.
„Když něco zpíváte, musí to vycházet z vás. Musíte tomu věřit. A když se přitom podíváte lidem do očí, musí to věřit oni vám.“ Takhle jednoduše popisuje recept na úspěch, který funguje napříč generacemi.
Nedávno pokřtil reedici alba Hurikán a koncertuje po celé České i Slovenské republice. Najít s ním volný termín na rozhovor byl skoro nadlidský úkol. V jednom kole pořád, i po všech těch letech.
Moravský chasník, který přiznal svou divokou minulost
Janda o sobě mluví jako o typickém moravském chasníkovi. Divoký, zemitý, obyčejný chlap. Právě takhle se popisuje. A pak se usměje a dodá, že všechny ty písničky skládali hlavně pro holky.
„Vy děvčata sice chcete hodné chlapy, ale máte rády hurikány. Ty opravdu divoké hurikány — tak jsem dřív takový divočejší býval.“ Pak se na chvíli zarazí. „Ale o tom snad radši ani nebudu mluvit.“
Dnes už prý moc divoký nebývá. Snad jen na koncertech — tam mu to díkybohu pořád funguje. Energie, kterou na pódiu rozdává, by záviděl leckterý mladší kolega. Víte, někteří lidé prostě mají něco navíc. A pokud vás zajímá, jakou roli v tom hraje jméno, podívejte se na top 6 ženských jmen, která k sobě přitahují štěstí jako magnet.
Hurikán může být i hodný
„Hurikán přece může být i hodný, ne?“ ptá se Janda skoro dětsky. A v tu chvíli je jasné, proč ho lidé milují. Žádné pózy, žádné divadlo. Chlap, který ví, kým je, a nestydí se za to.
Život mu ale nepřinesl jen úspěchy a aplaus. V rozhovoru se dotkl i toho nejtěžšího — pohřbu vlastního syna. Téma, které by zlomilo kohokoliv. Janda o něm mluví tiše, ale otevřeně. I tahle bolest z něj udělala člověka, kterého dnes na pódiu vidíte.
45 let manželství, 40 let Hurikánu, desítky hitů, tisíce koncertů. A uprostřed toho všeho žena, která to celé vydržela po boku muže, který sám říká, že by se muzikanti ženit neměli. Někdy jsou ti nejsilnější lidé ti, o kterých se nemluví. Mimochodem — pokud vás zaujal příběh o síle a odolnosti, přečtěte si i o ženě, která okouzlila celý svět svou nečekanou krásou.
Co z toho plyne pro nás všechny
Dalibor Janda nepředstírá. Zpívá o tom, co zažil. Miluje o tom, co cítí. A mluví o tom, co si myslí — i kdyby to znělo jako provokace. „Muzikanti by se neměli ženit“ není výrok cynika. Je to poklona ženě, která 45 let stojí vedle muže, po kterém se točí hlavy.
A co vy? Vydrželi byste 45 let po boku hurikánu? Napište nám do komentářů — a sdílejte, protože tenhle příběh si zaslouží, aby ho slyšelo víc lidí.
Zdroje
